O sboru

 Založení prvního v místě českého hasičského sboru v Hlubočanech. Tento den byl 5. Srpen 1945, kdy 18 bratrů ustavilo protokolem sbor dobrovolných hasičů. Byli to jmenovitě tito pánové- Burda Vladimír, Adam Josef, Barva František, Krejčí Josef, Fryč Vlastimil, Luska Bohumil, Zámoravec Josef, Vystavěl Vincenc, Vincourek Antonín, Loubal Vincenc, Kolář Tomáš, Loubal Bohumil, Kolář Jaroslav, Maleček Petr, Říha František, Nohejl Jaroslav, Mičánek Antonín a Kozák František. Prvním předsedou byl zvolen Burda Vladimír. Z prvního projevu je znát zapálenost. Doslovný opis části projevu- Není Bratři jenom abychom se scházeli a besedovali, ale též také abychom pracovali. Bratři, jsme na ostrůvku bývalém německém, nyní českém, proto je na nás, abychom se vzchopili a po skopčácích (Němcích) to dali do pořádku. Bratři dostali jsme pokyny a instrukce, máme k dispozici 15 000 Korun (není uvedeno kdo je daroval) na zakoupení helmic, a hasičských potřeb. Musíme začít pracovat. Vezměte si do srdce naše heslo „Bližnímu k ochraně a službě vlasti“. Bratři pátrejte kdo a kde může abychom výzbroj a všechno co potřebujeme dali do pořádku. Potud zápis ze zakládající schůze. Všechno začalo nadšením, ale z dalších poznámek je zřejmé, že ne všichni byli schopni pracovat tak jak si stanovili a smluvili a během prvního roku trvání sboru se třikrát volilo předsednictvo a z toho zapisovatel Jan Měřínský vyvodil závěr, že ne všichni bratři pochopili význam hasičské věci a hasičství vůbec. Bratři nejhroznějším morem a zlem veřejného a spolkového života je lhostejnost a pohodlnost a jak se zdá i zde se uhnízdila hned do vínku nově založeného sboru. Bratři, vzpamatujme se se své pohodlnosti , malosti a lhostejnosti. Nezapomeňte, že po nás přijdou rok od roku za 10,15,20 a více let noví a noví členové a uvažte co by řekli o svých průkopnících a jejich činnosti. A dnes tu sedíme po 65 letech a můžeme říct jen děkujeme Vám Bratři za Vaši Vytrvalost a píli, kterou jste věnovali práci pro sbor a my se budeme snažit v této práci pokračovat a nést dále odkaz hasičství dalším generacím. Sami všichni velice dobře víte, jak se u nás v obci, ale i ostatních obcích a sborech dědí hasičina z generace na generaci. Jsou mezi námi bratři a sestry, jejichž předci byly zakládajícími členy a oni odkaz hasičství předávají dalším generacím a sbor může neustále fungovat.

Když se podíváme na jednotlivé etapy vývoje sboru z hlediska fungování a vztahy k vyšším orgánům. V roce 1945 při založení to byl Sbor dobrovolných hasičů Hlubočany, Politika poválečných let se zajímala spíše o obnovu země a do hasičů nezasahovala. Snad jen finanční otázka byla neustále na přetřes, ale to se táhne léty dodnes. Mnohdy neváhali členové sáhnout do vlastní kapsy, aby se mohlo koupit vybavení, opravit technika a podobné věci. V padesátých letech v době normalizace zasáhl i do života hasičů. Prvním impulsem byla změna názvu a to na Hasičská jednota Hlubočany, která byla ustanovena 11.3.1951, bylo zvoleno nové předsednictvo a začalo politikaření ve sboru. Pomalu se začíná ustupovat od oslovení bratře, sestro. Poté se v roce 1954 začíná uvádět název požární sbor, místní jednota Českého svazu PO až na název, který se používal do revoluce v Roce1989 Základní organizace svazu požární ochrany. Z bratrů a sester se stali soudružky a soudruzi, z hasičů se staly požárníci,  součástí každé schůze byl politický referát ke stavu společnosti, na závěr schůzí se pěla píseň práce(zdrojem jsou zápisy ze schůzí). Politika prolínala do práce sboru, na poslání hasičů to však nemělo žádný vliv a povinnosti zůstávali pořád stejné ochraňovat majetek a životy spoluobčanů, museli se pouze plnit závazky vůči státu a podle toho sbor profitoval na pořizování nového vybavení. Porevoluční vývoj se přiklonil zpět k názvu sbor dobrovolných hasičů, který je dodnes. Politika neovlivňuje chod sboru, ale má bezprostřední dopady na vztahy mezi hasiči a obcí a dalšími orgány. Hasiče rozdělili politici na dobrovolné hasiče (což jsme my) a dobrovolné hasiče obcí což jsou zásahové jednotky, které jsou oprávněny zasahovat při požárech a živelných pohromách. V těchto jednotkách jsou sice zařazeni členové sborů, ale můžou tam být i civilisté zaměstnanci obcí atd. Dotace na materiál zásahová vozidla a ostatní věci může získat pouze zásahová jednotka prostřednictvím obce. Ne vždy a každý chápe proč je nutné, aby se hasiči takto členili, ale tuto otázku by měli zodpovědět jiní.   

Počty členů sboru se měnili v průběhu let a zájmu občanů dělat něco pro druhé. Počátek byl na osmnácti bratřích. První hasičky byli ve sboru od dubna 1946. Počet členů kolísal na úrovni od 20 do 50 členů. Schůze probíhali v domech členů, v místním hostinci, později v hasičské zbrojnici. Členové se svolávali troubením, oběžníky nebo dokonce sirénou. 

Sbor se snažil po celá léta fungování dělat v obci něco pro pobavení a kulturu. Od roku 1947 až do dneška bez přerušení se konají každoročně ostatky. Byli také činní v oblasti divadla, kdy jak členové sboru s občany obce i okolí nastudovali hru a předváděli nejen v obci. Dlouhou dobu mělo své místo v kulturním kalendáři Vinobraní. Pořádal se také společenský ples. Hasiči konali dohled při akcích konaných v sále. Z nových tradic můžu uvést maškarní karneval, pálení čarodějnic, mikulášskou besídku. Při těchto akcích i jiných se mnohdy spolupracovalo a spolupracuje s ostatními organizacemi v obci.